Reklama
 
Blog | Pavel Klíma

Zápis do 1. třídy a odklad školní docházky

Opravdu v době, kdy snižujeme věkovou hranici trestněprávní odpovědnosti, je čtvrtina populace v šesti letech neschopna nástupu do 1. třídy?

 

Tento článek si klade za cíl oslovit nejen rodiče předškoláků, zároveň chce přispět k již poměrně široké diskusi na téma odkladu povinné školní docházky.

Na úvod fakta. Zápisy do 1. tříd musí proběhnout v období od 15. ledna do 15. února. České školy přivítají předškoláky, kteří se svými rodiči prožijí svůj „první školní den“ – zápis. Část z nich budou žádat o odklad školní docházky. Dle nové legislativy opět musí dokládat odborné vyjádření dvou subjektů – odborného lékaře i školského poradenského zařízení.  Dle našeho názoru je žádoucí zachovávat dělbu odborných kompetencí mezi zdravotnictvím a školskými poradenskými pracovišti – to znamená, že lékař by měl vydávat konečný návrh k odkladu především z hlediska zdravotního a somatického vývoje dítěte a školské poradenské zařízení (PPP) pak z hlediska psychického a sociálního vývoje. Proto si myslím, že by stačilo vyjádření jednoho z výše zmíněných subjektů. Navíc praxe ukazuje,  že nutnost obou vyjádření nepůsobí ani jako brzda následujícího jevu:

Zdánlivá svoboda vkládá rodičům do ruky nebezpečnou zbraň. Ve snaze za každou cenu „prodloužit dětem dětství“ jim prostě zařídí rok ve školce navíc. My, škola, pouze můžeme sledovat, jak čtvrtina až třetina dětí odchází zpět s pocitem, že neuspěla. V každém ročníku se najde opravdu několik dětí, kterým roční odklad pomůže. Ale odhadnout tento vývoj již v lednu při zápisu není jednoduché. Proto existují státem placené a krajem zřizované pedagogicko-psychologické poradny s odborníky, kteří dokáží stav dítěte posoudit. Na opravu rozvodné skříně si přece také zavoláme elektrikáře.

Reklama

 Nechtějme si namluvit, že čtvrtina populace zaostává za průměrem tak nepřekonatelně. Věk 6 let pro začátek školní docházky není stanoven nahodile, hovořil tak již Komenský v 17. století a další věky ji prověřily. A ve třetím tisíciletí, kdy společnost dozrává dřív, kdy se uvažuje snížení hranice trestní odpovědnosti, si sami hrajeme na psychology a zpěčujeme se ověřené praxi. Běžně se pak stává, že ve dvacetičlenné třídě se 6 dětmi po odkladu se děti začínající školu v odpovídajícím věku dostávají na chvost – třeba jen fyzicky při tělocviku, jak k tomu přijdou? A nejen v 1. třídě, další rozdíly přijdou s nástupem puberty a nakonec i v 9. třídě, kde Vaše patnáctileté dítě je ovlivňováno názory starších spolužáků, kterým jen jejich rodiče před devíti lety prodloužili dětství. Že je ten rok „zkušeností“ v deváté třídě znát, to si pište.

Dovolte mi na závěr několik poznámek:

1. Názory výše uvedené jsou sice subjektivní, ale jsou podpořeny praxí ředitele školy a diskusemi s pracovníky PPP.

2. Možná si řeknete, že řediteli školy jde o děti do 1. třídy. Nikoliv. Pokud jste rozhodnuti pro naši školu, tak začnete o rok později a o rok později skončíte, nic se neděje. Opravdu mi jde pouze o relevantní hlas v posuzování školní zralosti.

3. Přes všechno, co zde zaznělo, podporuji svaté právo rodiče na vlastní rozhodnutí, on zná dítě opravdu nejlépe. Každé dítě je jiné a individuální přístup je nutný. Jen apeluji k rozvážnosti.

 

                                                                                                              Mgr. Pavel Klíma, ředitel ZŠ a MŠ Malšice